Samota u lesa

autoři: Tereza Tejkalová, Michal Škrna, Daniela Pisingerová
vizualizace: esté architekti

Poodhalená historická stopa dokládá klasickou typologii usedlostí, které
přirozeně navazují na přilehlý terén bez výraznějších úprav. Domy s
navazujícími stodolami na tomto místě stály historicky dva. Dnešní samota
je při příjezdu dlouho skrytá, objeví se mezi kmeny smrků a borovic na konci
lesní cesty až při samotném vstupu na svažitou mýtinu. Pohledové horizonty
vztahu krajiny, lesa a obytného stavení vytvářejí hodnotné obrazy místa.
Orientace západního štítu sedlové střechy směrem do údolí otevírá výhledy
přes rozvlněný horizont okolních lesů. Dům působí na první, vzdálený pohled
v otevřené krajině nenápadně, jakoby se ztrácel na pozadí jehličnatých
lesů. Solidnost a rozměry se projeví až s příchodem do jeho blízkosti. V
terénu vymezuje hmota domu jižně orientovaný dvůr, chráněný po obovdu
kamenými zdmi původních hospodářských stavení a zídkou s prolomeným
vjezdem. Navazující otevřený rozvolněný sad propůjčuje v kontrastu k
bezpečí dvora podmanivý pocit volnosti a svobody, sepjetí s přírodou.
Navrhované doplnění hlavního domu respektuje přirozenou konfiguraci
původních objektů a využívá proto analogické objemové přístupy a proporce.
Současné funkce technického zázemí a prostorné garáže nemají v usedlosti
tohoto typu logicky své místo. S využitím pohledové hrany lomu východního
svahu lze potřebné plochy skrýt do zářezu v terénu, který zaroste zelení a
znovu splyne s navazující loukou.
Podstatné je zachování cenných momentů genia loci z blízka i ze
vzdálenějších pohledů od příjezdu nebo z jihu proti obloze nad východním
horizontem. Vstoupit do místa sebevědomě a současně, v odpovídajícím
rozsahu bez nadbytečné extravagance.

Poslední dochovaný dům, který má své kouzlo v proporcích i detailu bude
obnoven jako pohledová a částečně i materiálová replika, možná částečně
restaurován. Z terénu "za zády" východního štítu vystupuje subtilní konzola
betonové markýzy vjezdu do nové garáže, v jedné přímé linii přecházející
ve střechu hlavního vstupního zádveří a spojujícího krčku domu s
novou dostavbou. Výrazný, z hlediska celkového konceptu ale diskrétní
architektonický prvek tak vizuálně propojuje všechny části obnovené
usedlosti.
Dostavba jižní hmoty pracuje se stejnou hloubkou dispozice i výškou
hřebene šikmé střechy hlavní hmoty, vytváří tak pevný, historicky prověřený
kompoziční vztah. Půdorysně je nasazena na odvozené ose původních
kamenných stěn, stejně jako původní objekty rámuje společný dvůr.
Jednoduchost architektonického výrazu posiluje sjednocený plášť střechy,
fasád a transparentního laťování štítů z opalovaného dřeva, materiálu s
dlouhou životností. Kompletně pod terénem skrytá garáž z pohledového
betonu je rozměrově nastavena pro tři automobily, stejně jako navržené tech.
zázemí lze škálovat.
Stavby, které před dvě stě lety zajišťovaly především ochranu a obživu,
dnes mohou sloužit pro setkávání a odpočinek. Rozvržená koncepce je
díky navrženým prostorovým vztahům otevřená k dopracování přesných
provozních vazeb a nuancí. Investor rezonuje vztahem ke krajině, k tradici.
Z našeho pohledu to zakládá půdu pro skvělý výsledek. A to je dobře.